Vyprávění Ivana Mackerleho o neznámých tvorech, ztracených městech, strašidelných jevech a dobrodružných pátráních jsem hltal už jako kluk v pořadech jako Magion či Vega, později na stránkách nejrůznějších časopisů a také v poutavých cestopisných knihách. Později jsem měl to štěstí se s ním setkat, nejprve jako nadšený účastník jeho přednášek, později jako kolega a nakonec i člen jeho poslední pozemské expedice. Jeho přístup k bádání byl vždy kritický, avšak nepředpojatý, jdoucí vždy za fakty a ověřující ústní tradice i mnohokráte omýlané knižní pravdy, které se mnohdy díky Ivanovu bádání ukázaly býti liché.
Ivanovo potápění v jezeře Ness, pátrání po Drákulově hradu, skvělá práce při pátrání po skutečném Golemovi, dobrodružství v mongolské poušti Gobi, kde se snažil nalézt smrtícího písečného červa, odvážné zkoumání podzemních labyrintů v Evropě i Austrálii, nebezpečná cesta na zimní Sibiř, která jej přivedla na pokraj smrti a v neposlední řadě také putování po stopách slavného plukovníka Fawcetta v brazilských horách, to vše byly odvážné podniky, které mu mnozí záviděli. Nejde ani zdaleka o úplný výčet. Stovky článků, reportáží, skvělé cestopisné filmy a knihy ponesou nadále Ivanův odkaz.
Ivan se odmítl vzdát svých klukovských snů. Takovou odvahu v sobě mnozí nikdy nenajdou.. To ho ale zároveň učinilo jedinečným a byl respektovanou autoritou i v zahraničí, spolupracoval s britskými i americkými prestižními magazíny, spolupracoval i s National Geographic. Ještě před pár měsíci, při našem posledním setkání, i přes zdravotní potíže, chrlil ze sebe plány na další expedici i novou knihu. Doufal jsem, že překoná nepřízeň osudu, jež před ním stála jako se mu to již jednou podařilo. Ivan se však vypravil na svou poslední expedici, do míst, o nichž psával. Skládám mu velký hold a ty, kteří ho znali, prosím o vzpomínku na slušného, odvážného a vizionářského člověka. Ivane, budeš nám chybět...